MADAPATNA-vesnička, která nám přirostla k srdci Tisk E-mail
Napsal Jana Šedivcová   
[14.12.2007]

DSCF5583.JPG Hranice státu Karnataka jsou již blízko. Projeli jsme skoro všechna svatá města tohoto pobřežního horkého státu a naše plány již směřují na další indický stát – Kerala. Jedeme ani nevíme kam, prostě jedeme, frčíme na naší motorce a strašně nás to baví. Zastavíme si kde chceme, koupíme jídlo, uvaříme, přespíme ve stanu. Když už nás to nebaví, přespíme v hotýlku, odpočineme si a jedeme dál. Při jedné takové cestě do městečka Kushalnagar jsme na silnici náhle uviděli bílou holku s Indem. Zastavili jsme a jelikož se už stmívalo a my neměli kde složit hlavu, doslova jsme se vetřeli na zahradu k místním lidičkám.

 

Vesnice Madapatna vzdálená asi 2 kilometry od Kushalnagaru je kouzelné místo. Muslimská rodina, která nás ihned vzala za své, se stala po další čtyři dny naším domovem. Cítit se v Indii jako doma není těžké. Slunce svítí, lidé jsou přívětiví. Ve vesničce Madapatna jsme ale skutečně nalezli opravdový druhý domov. Maminka Fathima, její těhotná dcera, syn, a další a další příbuzenstvo. Strávili jsme u nich krásné dny a za to jim patří opravdu velký dík. Poprvé v Indii jsem na sobě měla sárí, poprvé jsme jedli všichni jako jedna velká rodina. Poprvé jsem dostala kytičku z jasmínových květů, kterou mi do vlasů vetkala přímo maminka Fathima, poprvé jsem tančila s indickými ženami. Když jsme odjížděli, měli jsme všichni slzy v očích a já doufám, že se tady ještě ukážeme.

A ještě jedna příhoda z Madapatny. Poslední noc, kterou jsme zde strávili, jsme zažili něco neskutečného. Už když jsme uléhali, slyšeli jsme divné zvuky. Jakoby kolem stanu něco chodilo, čuchalo a šmejdilo. Nic jsme ale neviděli. Povídali jsme si a zapomněli na to. Najednou jsme se instinktivně oba zvedli a podívali se k východu ze stanu. Stálo tam něco velkého, černého. Nevíme co to bylo, ale jistě víme, že to nebyl pes. Bylo to hrozně tichý a jak to přišlo, tak to taky odešlo. Nevíme odkud, nevíme kam. Já jsem se schovala do spacáku a nemohla jsem strachy celou noc spát. Shodli jsme se, že to musela být kočka. Velká černá kočka, možná nějakej tygřík nebo něco podobného. Uf.


Komentáře (1)
1. 17-12-2007 18:27
pekny sari Janicko
Přidal Bara Srnkova (Host)


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( [18.12.2007] )
 
< Předch.   Další >