PRVNÍ MOTORKOVÝ DEN Tisk E-mail
Napsal Jana Šedivcová   
[28.11.2007]

enfield.JPG 18.11.2007

Tak jsme konečně vyjeli. Gokarna se pomalu ztrácela z dohledu a my jsme frčeli s větrem v zádech vstříc novým cestovatelským dobrodružstvím. Naše cesta má dnes vést po pobřeží přes velké město Kumta, kde chceme nakoupit pár maličkostí, abychom mohli poté pokračovat dál do Western Ghats – velkého karnatatského pohoří.

Již cestou do Kumty, po pár desítkách prvních ujetých kilometrů, začala motorka trochu zlobit. Nějaká blbost, snad utáhnutí svíčky či co, nicméně museli jsme vyhledat mechanika a nechat našeho brouka opravit. Zabralo to trochu času a měli jsme hlavu plnou divných myšlenek. Sakra, první den a hned potíže. Snad to tak nebude pořád. Chlácholíme se, že nee, že je to jen počáteční náhoda, že si musí motorka zvyknout na nové majitele a taky na pořádnej náklad, kterej veze.

Ve vesničce Santagal potkáváme partičku správnejch chlápků, pomáhají s motorkou a pořád jí betelové listy, kterým se tu říká pan. Děti se nechávají fotit a mají velkou radost, když jim fotky ukážu.

Západní Gháty začínají kousek od Kumty a táhnou se až na samotné hranice států Karnataka a Kerala. Ne náhodou se jmenují Gháty. Malé vesničky střídají větší, velkých měst je naštěstí poskrovnu a když jsou, snažíme se jim vyhýbat. Téměř v každé vesnici stojí překrásné chrámy, bohatě zdobené sochami a malbami. Někdy se zastavíme, jindy jen profrčíme na mutyně dál nebo si dáme malý čaj. Teplota je zde příjemná, je mnohem chladněji než na pobřeží, vzduch je čistý, málo prachu, z hor stékají pramínky řek a dávají vzduchu svěžest. Projíždíme kolem malých políček, kde si lidé pěstují hlavně banánové a kokosové palmy. Všichni jsou rádi, když nás vidí, mávají a smějí se. Anglicky sice moc nerozumí, rukama nohama se však na cestu vždycky nějak doptáme. Navíc musím poznamenat, že mapy, který jsme si koupili ještě v Praze, jsou fakt dobrý. Všechno souhlasí a jsou na nich i malé silničky.

Končí bezstarostné plážové lenošení. Cestovní plán je následovný. Ráno vstávat co nejdříve, to znamená v sedm, v osm, sluníčko nás stejně déle spát nenechá, potom vyrazit, a do nejpozději do páté hodiny večerní nalézt vhodné místo na utáboření se. V šest se totiž smráká, lépe řečeno v šest už je tma jak v pr…

A právě tahle tma nás hned první den dostala. Seběhlo se to všechno tak nějak rychle. Prostě jsme nestihli nakoupit nic k jídlu, měli jsme hlad, nikde žádnej obchod ani restaurace, a slunce už se ztrácelo v dáli. Jog falls ještě daleko, první větší město taky asi ještě 30 kilometrů. Nezbývalo tedy nic jiného než zahnout u první příjemné cesty kamsi do polí. Našli jsme nádherný lesík a sotva jsme stihli postavit stan a nanosit dříví, objevily se před námi místní holky. Vlastně maminka s dcerou, která uměla docela dobře anglicky. O všechno se hrozně zajímaly a byly moc fajn, takže jsme u nich nakonec skončili na večeři a taky jsme se omyli v jejich venkovní koupelničce. Museli jsme slíbit, že přijdeme ráno na snídani. Tak se taky stalo a my jsme s bříškem plným výborné rýžové placky s cukrem vyrazili konečně na ony veliké vodopády.


Napište první komentář


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( [28.11.2007] )
 
< Předch.   Další >